38.

Damon zděšeně zíral na kus dřeva, který se Eleně zabodl do boku během jejího nešťastného pádu a pár vteřin měl v hlavě totální zmatek. Ještě před chvílí bylo všechno v pořádku a teď jeho láska ležela zraněná a vyděšená a byla to z velké části i jeho vina! Neměl jí nutit lyžovat, když nechtěla! Bože, cítil se tak hrozně! Jenže Elena mu nedala čas na nějaké výčitky svědomí! Rána v boku jí bolela skutečně příšerně a krvácela tak, že rudá skvrna na sněhu kolem ní se stále rozšiřovala. A navíc jí bylo okamžitě jasné, že dokud to dřevo nedostane z těla ven, rána se nezahojí. Zvláštní jak snadno tuhle, v podstatě novinku, přijala a jak k ní okamžitě dospěla. Byla upírem jen tak krátce a přitom jí to přišlo zcela samozřejmé…

No, tedy jedna část její mysli byla stále ještě v šoku a nejradši by začala křičet a hystericky naříkat, ale to si nemohla dovolit. „Udělej něco!“ Vzlykla proto a zoufale se snažila potlačit slzy. „Damone, no tak…“ S bolestným zasténáním ho popadla za paži a zatřásla s ním, aby ho nějak probrala ze šoku, na který měla právo spíš ona, než on! A zabralo to! Damon se viditelně vzpamatoval a násilím potlačil paniku, která ho hrozila zachvátit. „Jen klid, lásko. Nehýbej se.“ Zašeptal odhodlaně a vztáhl ruku k úlomku dřeva, který trčel z rány ven, ale vzápětí ztuhl. Jasně za sebou totiž uslyšel kroky a po pár vteřinách i úzkostný hlas, patřící otci té holčičky, kterou Elena svým pádem zachránila. „Haló! Jste v pořádku! Strašně moc se omlouvám…“ Supěl muž a Damonovi bylo jasné, že nesmí vidět, co se tu stalo. Nikdo to nesmí vidět! Už tak si pádu jistě všimlo hodně lidí, ale on vsázel na lidskou nesolidaritu. Doufal, že většině návštěvníků sjezdovky to bude fuk, ale tomu chlapovi, který to svou nepozorností vlastně způsobil, to evidentně jedno nebylo! Nejspíš se zmetek bojí, že ho budou žalovat! Musí to s ním vyřídit! A jistě, mohl by ho nejspíš ovlivnit, ale Damon na to nějak neměl náladu!

Místo toho si hbitě rozepnul a strhl bundu a přehodil jí přes Elenu tak, aby nebylo vidět její zranění, ani šarlatová záplava vsakující se do sněhu. „Ano, všechno je v pořádku!“ Zavrčel pak a v hlase mu jasně zaznělo nepřátelství! Nejradši by toho neschopného idiota roztrhal na kusy! Proč leze s dcerou na sjezdovku, když jí nedokáže uhlídat?! Zasloužil by si skončit s rozervaným hrdlem, ale Damonovi bylo jasné, že tohle by asi Elena neviděla ráda. Ikdyž ta po jeho boku nevypadala, že by jí momentálně zajímalo cokoliv jiného, než její zranění, které bolelo čím dál tím víc! Ani se nebylo čemu divit! Její upíří tělo se podvědomě snažilo ránu zhojit, ale to pochopitelně nešlo! Navíc jí masivní ztráta krve oslabovala a pomalu se jí začínala točit hlava. Konečně k nim muž dorazil. Byl udýchaný a vyděšený, ale Damonovi ho rozhodně líto nebylo! „Řekl jsem, že je všechno v pořádku!“ Zasyčel nenávistně, ale muž jen rozhodil rukama. „Ale ten pád vypadal příšerně. Není vaší přítelkyni něco?“ „Manželce! A ne není, nechte nás být!“ „Omlouvám se…“ zaskučel otec zachráněné dívenky a nespouštěl z pobledlé a vzlykající Eleny oči. „Opravdu jí nic není? Nemám zavolat horskou službu, nebo tak něco?“ „Ne! Vypadněte odtud!“

Damon už viditelně ztrácel trpělivost a dokonce se napřímil a nejspíš by se po muži možná i vrhl, ale Elenina dlaň mu pevně stiskla zápěstí a její němé zavrcení hlavou bylo jasným nesouhlasem. „Jasně, už jdu.“ Odvětil šokovaně muž a k úlevě obou se otočila a zmizel mezi stromy. „Nemusel jsi na něj být takový.“ Pokusila se pousmát Elena, ale místo úsměvu se jí obličej stáhl bolestí. „Ne! Měl jsem být mnohem horší!“ Odfrkl Damon, ale při pohledu do její ztrhané tváře mu pohled znovu zněžněl. „Je mi to hrozně líto, miláčku.“ Zašeptal a stáhl z ní svou bundu. Vzápětí však musel pevně stisknout rty, aby nezačal řvát nahlas. Rána stále nepříjemně krvácela a navíc stačil jediný bližší pohled, aby si všiml, jak hluboko je dřevo zaražené! Tohle nebude snadné dostat ven! A rozhodně se o to nemůže snažit tady! Těžko by to dokázal vyndat tiše a navíc mu to tady na sněhu v nepohodlí přišlo nevhodné! Musel Elenu dostat někam stranou a ošetřit jí v klidu!„Tak už to vyndej!“ Přerušila mu v té chvíli Elena tok neveselých myšlenek, a její hlas zněl velice plačtivě, ale on jen zavrtěl hlavou. „Tady ne. Vezmu tě do hotelu. Neboj, budeme tam za chvilku.“ Proč? Chystala se vzlyknout, protože by se větve ráda zbavila, ale stačilo mu pohlédnout do očí a bylo jí jasné, že se znovu projevila jeho občas přehnaná starostlivost! A navíc jí ani nedal šanci protestovat, protože na sebe znovu hodil svou bundu a hbitě vysvobodil jí i sebe z lyží.

Najednou mu bylo fuk, co s nimi bude! Čert vem jejich cenu! Klidně je nechá tady… Pak několika šikovnými pohyby zasypal okolním sněhem krvavou stopu a sklonil se k vzlykající Eleně. Velice opatrně jí zvedl do náručí a vstal.. „Au…“ Ujelo jí bolestně a on jí pevněji stiskl. „Promiň miláčku, vydrž.“ Rychle se vracel zpět na sjezdovku a v duchu děkoval bohu za to, že se jim to stalo tady a ne na té, kterou měl pro ně napatou na odpoledne. Nejen že byla mnohem prudší, ale také byla o dost dál od jejich hotelu… Ikdyž na druhou stranu by na ní asi zase nebyli nemožní idioti s dětmi, které sotva stojí na nohou a oni už je cpou na lyže! Nevraživě mrkl směrem k lyžujícím rodičům, ale přitom se snažil být co nejnenápadnější. Naštěstí se mu to dařilo. Držel Elenu schválně tak, aby dřevo trčící jí z těla nebylo vidět a lidé kolem si mohli pohodlně myslet, že jen upadla a zvrtla si kotník.

Během pár minut dorazili k lanovce a pak díky ní i dolů. Eleně se sice čím dál tím víc točila hlava, ale snažila se alespoň nevzlykat a nesténat bolestí. Za prve na sebe nechtěla strhávat pozornost a za druhé věděla, že by tím Damonovi zbytečně víc ubližovala. Bylo jí totiž okamžitě jasné, že si její nehodu vyčítá. „Bolí to moc?“ zašeptal jí v tu chvíli do ucha a ona se jen statečně pousmála. „Ne, jde to. Zvládnu to…“ odvětila a přitom se jí dokonce podařilo nevzlyknut. „Vážně mě to moc mrzí…“ Pokračoval zkroušeně, zatímco pospíchal směrem k jejich hotelu, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Nemusí, nemůžeš za to. Byla to nehoda a moje nešikovnost.“ „Ne! Byla to nešikovnost toho chlapa, co si neumí uhlídat dítě! Ty jsi to zvládla skvěle, vážně.“ Políbil jí letmo na tvář a konečně s ní překročil práh hotelu.

„Stalo se něco?“ zareagoval okamžitě mladík v recepci, ale Damon jen stroze zavrtěl hlavou. „Nic moc. Má žena spadla na svahu, ale nic to není. Bude v pořádku.“ „Mám zavolat hotelového lékaře?“ nabídl úslužně recepční, ale Damon jen odmítavě pohodil hlavou. „Ne! Říkám, že bude v pořádku, potřebuje si jen odpočinout!“ Odsekl a vklouzl s Elenou do výtahu. Ta se pokusila zjemnit jeho úsečnost úsměvem, který mladíkovi věnovala, a když se za nimi zavřely hydraulické dveře, lehce vrátila Damonovi políbení na tvář. „Pššt, jen klid, vážně budu v pořádku.“ Zašeptala mu konejšivě do ucha, protože věděla, že se podobně hnusně ke svému okolí chová hlavně, když ho něco trápí a on se nevesele pousmál. „To bych spíš měl říkat já tobě, ne?“ „Ale já to vím, na rozdíl od tebe.“ Odvětila jemně, ale přitom musela zatnout zuby, aby nevykřikla. Pokud upíry zranění dřevem vždycky takhle bolí, opravdu Damona litovala! Ten jich schytal za tu dobu, co ho znala, už nepočítaně a Stefan jakbysmet!

Konečně dorazili do jejich pokoje a Damon s ní hned zamířil do ložnice, ale Eleně bylo najednou líto té krásné postele a hedvábných přikrývek. Věděla, že pořád silně krvácí a nechtěla je poničit. „Tam ne, do koupelny.“ Zarazila ho rozhodně a on trochu zaskočeně přikývl. V minutě se s ní ocitl v krásné mramorové koupelně (které jí tedy bylo taky trochu líto, ale odtud ta krev půjde alespoň vyčistit) a opatrně jí posadil na široký okraj okachlíčkované vany. „Au…“ Ujelo Eleně opět proti její vůli, a on zoufale zatnul zuby. „Promiň, miláčku.“ Pohladil jí něžně po rameni a než se nadála, vyrazil k protější zdi, kde byla zavěšená lékárnička. A ona se musela chtě nechtě smát jeho péči.

Nepotřebovala lékárničku, ale on jí stejně sundal a vylovil odtamtud vše potřebné k vytvoření kompresního obvazu. „To snad nebude nutné.“ Usmála se na něj, když znovu poklekl vedle ní, ale on jen nešťastně zavrtěl hlavou. „Ztratila jsi hrozně moc krve. Rána se bude hojit pomalu a my už máme jen pár transfuzních sáčků a ty budeme asi ještě potřebovat, takže bude trvat, než ti někoho seženu.“ Mluvil hrozně rychle a vyděšeně a ona ho jen jemně pohladila po vlasech. „To nic, Damone. Jen klid, je to jen větévka v břiše, to zvládnu.“ Uklidňovala ho s úsměvem, který ji ale dal docela dost práce a on to na ní musel samozřejmě poznat, protože se moc neuklidnil. Přesto, ale postupoval systematicky a velice něžně. Opatrně rozepnul její lyžařskou bundu (nyní nasáklou krví a tudíž již zcela nepoužitelnou) a velice opatrně jí ji svlékl. Sice to bolelo, protože z látky musel vyprostit i kus dřeva, který jí trčel z břicha, ale Eleně se podařilo nevydat ani hlásku. A s tričkem, které měla pod ní se Damon ani nezdržoval, prostě ho roztrhl podél větévky. Stejně bylo úplně zakrvácené.

Eleně se tak konečně otevřel pohled na ránu v celé její kráse a raději odvrátila pohled. Přeci jen nebyla tak docela zvyklá na to, že jako upírka vydrží celkem hodně a tohle hodně opravdu bylo! Dřevo prošlo málem skrz a zcela jistě jí poranilo nejen kůži a sval, ale i břišní dutinu a možná i nějaký orgán (proto to tak příšerně bolelo!). I Damon měl evidentně co dělat, aby nezasténal, když tu spoušť spatřil, ale musel jednat. Tedy, měl by, ale jemu se do toho náhle přímo zoufale nechtělo! Bylo mu jasné, že jí to musí pekelně bolet (bože, byla tak statečná!) a věděl i to, jak moc to ještě bolet bude! A on jí nechtěl působit bolest! „Možná bych radši měl zavolat toho hotelového lékaře! Ovlivním ho, aby…“ začal nejistě, ale ona jen zavrtěla hlavou. „Ne, udělej to ty!“ „Ale bude to bolet…“ „Už to bolí, dělej!“ „Ale já…“ „Damone! Prostě to vytáhni ven!“ Nařídila mu nesmlouvavě a on se zhluboka nadechl. „Do…dobře, tak se nehýbej!“

Zašeptal a opatrně se opřel levou rukou o její pravé rameno, čímž jí přitlačil k vykachlíčkované zdi koupelny a současně získal oporu. Pak jí znovu pohlédla do očí a ona v těch jeho spatřila takovou hrůzu a vinu, že jí ten pohled bolel málem víc, než to zranění… Málem! „No tak…“ Povzbudila ho dalším něžným úsměvem a raději zatnula zuby. Damon udělal totéž, zhluboka se nadechl a sevřel pravou dlaní kus dřeva vyčnívající z jejího zranění. Věděl, že musí jednat rychle a neváhat a tak se zapřel a plnou silou škubl směrem k sobě. Ozvala se nepříjemný zvuk, doprovázený Eleniným naříkavým vyjeknutím, ale jemu stačil jediný pohled, aby věděl, že uspěl. Naráz jí z břicha vytrhl minimálně třicet centimetrů dlouhou větev a otřeseně jí zahodil do vany. „Hotovo, lásko. Jen klid…“ Okamžitě jí přitiskl na masivně krvácející ránu jeden z hotelových ručníků a zatlačil. Eleně zatím po tvářích stékaly tiché slzy, ale přeci jen cítila úlevu. Sice to pořád příšerně bolelo, ale to bude dobré… Bude to v pořádku!

„Vydrž, ano..“ Šeptal jí zatím Damon láskyplně a přitom strhl z věšáku další ručníky. Použil ještě dva, aby zamezil prosakování krve a pak si Elenu znovu vyhoupl do náruče. Přenesl jí i s ručníky a materiálem z lékárničky do ložnice a opatrně jí uložil na postel. „Už je to lepší.“ Usmála se na něj, ale on se tvářil pořád stejně zničeně, možná dokonce hůř! Beze slova začal připravovat obvaz a když jí ho po chvíli tiskl na ránu uvědomila si, že se mu třesou ruce. „Co se děje? Hej…“ Natáhla k němu ruku a opatrně mu zvedla bradu. Měl v očích tolik bolesti a hrůzy, jako už dlouho ne a ona vůbec nic nechápala. „No tak, copak se děje?“ „Nic, jen že…“ Hlas se mu nečekaně zlomil a on jí náhle pevně sevřel ruku. „Jen, že se to nemělo nikdy stát! Nechápu, jak jsem to mohl dovolit! Už nikdy nebudeme podnikat nic takhle nebezpečného!“ Hlas mu zněl mírně hystericky a Elena jen pozvedla obočí. „Nebezpečného? Ale jdi, vždyť se nic nestalo, seženeš mi krev a zahojí se to. Vážně! Už to skoro nebolí…“ „Nestalo, ale mohlo! Copak to nechápeš!“ zasténal zoufale a ukázal na její ránu. „Kdyby ta větev byla o pár centimetrů výš, nebo kdyby ses při pádu jinak stočila, tak…“ Nedořekl, protože mu opět selhal hlas, ale ona pochopila na co myslí. No, ano, měl pravdu! Nechybělo moc a to dřevo nemuselo skončit relativně neškodně zabodnuté v jejím břiše, ale někde úplně jinde… Výš!

Vlastně jí to samotnou do téhle chvíle vůbec nenapadlo! Brala to jako nehodu, která jí nemohla skutečně ublížit, ale ona mohla! Kdyby jí ta větev prošla hrudníkem, mohla snadno zasáhnout srdce a pak by… Ani nechtěla domyslet! Cítila, jak na ní začíná dotírat stejná panika, jako na něj, ale pak se donutila uklidnit! Ano mohlo se to stát, ale nestalo! Je přeci v pořádku! Příště si prostě dá pozor a nebude se tím přeci teď nervovat! „Ano, mohlo, ale nestalo.“ Řekla nesmlouvavě a i přes to jak mizerně jí bylo, se k němu naklonila a ignorujíc bolest v břiše ho pevně objala kolem krku. „Nic mi není, vidíš! Je to vlastně jen škrábnutí!“ „Ale kdybys…“ „Pššt, žádné kdyby. Jsem tady a jsem v pořádku.“ Maličko se od něj odtáhla a políbila ho. Něžně jí polibek oplatil, ale pořád cítila, jak rychle mu tluče srdce. „No tak, jen klid. Není to přeci tvoje vina, nesmíš si to tak brát.“ Pokoušela se ho utěšit, ikdyž by to asi mělo být naopak, ale ona prostě nesnesla pohled na jeho zoufalství. Jenže Damon měl na tohle jiný názor. „Ovšem, že to je moje vina! Kdybych nevymyslel takovou pitomost jako lyžování, nestalo by se to!“ Ale Elena se jen shovívavě pousmála. „Ale no tak, nehoda se může stát absolutně kdykoliv. To nemůžeš dopředu předpokládat. Co ty víš, třeba i kdybychom teď byli někde docela jinde, skončila bych podobně. Třeba by se na mě sesypalo dřevěné lešení.“ Pokusila se ho rozesmát a maličko se jí to podařilo. „Takže se na mě nezlobíš?“ Pokračoval pak zkroušeně a ona zavrtěla hlavou. „Ovšem, že ne. A ty na mě?“ „Ne! Proč bych měl?!“ „Protože jsem nám pokazila den…“ Pípla nešťastně a Damon se definitivně usmál. „Ale nic jsi nepokazila, pojď sem.“ Znovu jí objal, ale trochu to přehnal, protože Elena tiše vyjekla. „Kruci, promiň…!“ Pustil jí honem a ona si tiskla dlaň na zavázanou ránu. „To… Nic. Jen už bych docela ocenila tu krev.“ Připomněla mu jemně a on okamžitě vyskočil. „Jasně, promiň, už jdu! Pošlu ti sem pokojskou a pak seženu ještě někoho, platí?“ Elena s úsměvem přikývla a pohodlněji se opřela do polštářů. Bolest maličko polevovala a jí bylo už vážně líp. A krev rozhodně neodmítne…

Damon zatím hbitě vyrazil na hotelovou chodbu a hned na tom samém patře potkal pokojskou, která se mu hodila. „Hej!“ zarazil jí a ona se na něj usmála. „Běžte do apartmá číslo pět a udělejte všechno, co vám ta dívka na něm řekne!“ Nařídil jí bez mrknutí oka a ona omámeně přikývla. Damon jí tedy nechal být a zamířil k výtahu. Jedna osoba Eleně jistě stačit nebude, měl by sehnat minimálně ještě jednu… Přemýšlel a sjel až dolů do přízemí. Mohl by si vyžádat třeba masérku na pokoj, nebo tak něco. Napadlo ho a spokojeně vyrazil k recepci. Mladík za pultem se na něj vstřícně usmál a on mu tentokrát úsměv oplatil. „Jak je vaší ženě?“ „Výborně, jsou to jen naražená žebra, takže mě napadlo, že by jí asi udělala dobře masáž. Mohl byste to zařídit?“ „Jistě, pošlu vám do apartmá jednu z našich nejlepších masérek.“ Odvětil ochotně mladík a Damona náhle napadlo, že možná ani to nebude stačit. Elena měla běžnou spotřebu klidně dva zdravé lidi, zvlášť ženy a v situaci v jaké byla, bude potřebovat víc. A pak si pečlivěji prohlédl recepčního před sebou, který právě úslužně telefonoval pro masérku, a bylo rozhodnuto. Mladík byl statný a hezký a Eleně se jistě bude líbit! „Hotovo, za pár minut je u vás.“ Usmál se v tu chvíli na něj jeho potencionální dárek pro zraněnou přítelkyni a Damon nelenil.

„A vy pojďte také se mnou a v klidu a nenápadně.“ Nařídil mu a mladík samozřejmě poslechl. Obešel pult a beze slova se k Damonovi připojil. Společně vklouzli do výtahu a Damon už se těšil, až ho Eleně ukáže. Lepší než kytice nebo omluvná bonboniéra! Jen si musí dát pozor, při takovém množství pokousaných lidí v hotelu budou muset vše kvalitněji zamaskovat. Ovlivnění, alibi, šátky… Vypočítával v duchu, ale pak se zarazil. Šátky… Pohled mu padl na mladíkovo hrdlo a náhle si uvědomil, že on už šátek má! Nenápadný a slušivý, ale Damona to přeci jen zaujalo… jako by jeho podvědomí zareagovalo a instinkt ho nenápadně šťouchl pod žebra. Jistě, možná se mladík jen nachladil, nebo má rád tuhle módu, ale přeci jen… „Proč máte ten šátek?“ Zeptal se přímo a mladík na něj zaskočeně pohlédl. „Jen tak.“ Odvětil omámeně a Damon pozvedl obočí. „Tak si ho sundejte.“ „To nesmím.“ Pokrčil rameny recepční a Damona zamrazilo. Tohle se mu ani trochu nelíbilo! Tohle byl přeci jeho trik! Bez váhání vztáhl ruku a šátek mladíkovi strhl. „Hej!“ bránil se recepční, ale Damon už ho neposlouchal. Zděšeně zíral na jeho hrdlo a bylo mu naprosto jasné, co tam vidí….! Stopy po kousnutí byly stále dobře patrné a evidentně poměrně čerstvé! Tak den, víc ne… A jeho pro změnu polilo horko!

37.

„Objednal jsem ti v obchodě nové lyže, zítra ráno je budeme mít.“ Oznámil Damon Eleně, která se jen tak v županu vrátila z luxusně zařízené koupelny a se sklenkou vína v ruce se pohodlně usadila na pohovce před roztopeným krbem. „Díky, jsem ti neskonale vděčná.“ Odfrkla a on si jen povzdychl. „Ale no tak, ještě řekni, že ses dneska nebavila.“ „Jistě že jsem se bavila, miláčku. Nejvíc v druhé polovině odpoledne.“ Mrkla na něj a byla to naprostá pravda. Hned poté, co Damon zjistil, že je její lyže skutečně ohnutá, vzal jí její miláček s sebou na dospělejší sjezdovku, dovolil jí uvelebit se se svařeným vínem na jednom z tamních luxusních lehátek a sledovat jeho vlastní sportovní výkony. A že mu to vážně šlo! S každým sjezdem byl jistější a odvážnější a ona musela uznat, že je na lyžích pekelně sexy!

„Tak ty nejsi jen pesimistická, ale i pěkně líná, co? Sledovat mě, jak sportuju, to tě baví, ale ty si to klidně necháš ujít.“ Řekl na oko káravě, a spustil se na hromadu polštářů před krbem. „Odhalil jsi mě.“ Odvětila a odložila prázdnou sklenku na stolek vedle sebe. A Damon nejspíš přesně na tohle čekal, protože jí z ničeho nic popadl za paži a než se nadála, ocitla se v jeho náručí na podlaze. „Hej!“ Bránila se se smíchem, ale on jí stlačil do polštářů a nekompromisně našel svými rty její. Líbal jí dlouho a vášnivě, ale pak se náhle nadzvedl a vážně jí pohlédl do očí. A ona měla na okamžik pocit, jako by se v jeho tváři mihla nervozita, ale pak zase zmizela, takže to nejspíš nic nebylo…

Jenže bylo! Damon byl opravdu trochu nervózní a pořád si ještě nebyl jistý, jestli by měl navrhnout to, co ho napadlo dnes v letadla, při jejich pošťuchování ohledně vzájemných intimních zkušeností. Byla tu totiž jedna věc, kterou jako upír ještě nikdy nezkusil, ale o které věděl, že existuje a že prý je to velice silný zážitek. Docela dost o tom dnes přemýšlel, jestli to Eleně má nebo nemá navrhnout, ale nakonec došel k názoru, že by to mohl zkusit. Maximálně mu dá facku a odmítne něco takového praktikovat. Nic víc… Tak do toho. „Eleno…?“ Začal nejistě, ale ona se na něj tak vstřícně usmála, že ho to nakoplo k tomu, to opravdu zkusit. Ostatně všechno měl připravené a vyjednané, tak proč to alespoň nenaznačit? „Ano?“ „Víš, napadlo mě, jestli bys se mnou nechtěla něco vyzkoušet.“ V očích se mu opět mihl zvláštní výraz a ona se velmi snadno dovtípila, že to bude něco, řekněme z ložnicových hrátek. „Hm, a copak?“ Mrkla na něj roztouženě a byla vážně zvědavá. Damon už jí za tu dobu co byli, dá se říct „svoji“, ukázal docela dost zajímavých, vzrušujících a netradičních praktik a v ložnici byl skutečně velice vynalézavý, takže jí opravdu zajímalo, copak to bude, když je teď viditelně nervózní.

„Víš, je to taková specifická upíří věc a mě napadlo… No, že by se ti to mohlo líbit. Tedy možná…“ „A ty už jsi to někdy zkoušel?“ zajímala se, zatímco mu opatrně kroužila rty po tváři a on sklopil oči. „Ne.“ „Hm, tak to bude něco velice speciálního…“ „Ano, dá se to tak říct, praktikují to jen… Řekněme pevné páry.“ Informoval jí a ona pochopila, že myslí ne známosti na jednu noc, jaké on většinou i mezi upírkami vyhledával. „No, tak když je to tak… Do toho.“ Zapředla a vážně se začínala těšit, jenže Damon náhle vstal, nechal jí ležet před krbem a vyrazil kamsi na chodbu. Elena nechápavě zamrkala, ale pak pokrčila rameny, vytáhla se do sedu a dolila si z lahve zbytek vína. Nevěděla, jak dlouho bude Damon pryč, ale ten se vrátil dřív, než se nadála, jenže… Jenže nebyl sám! Vedl sebou evidentně ovlivněnou mladou dívku, nejspíš pokojskou a i s ní se svezl zpět před krb. „Co tu dělá ona?“ Ozvala se nejistě Elena, a Damon náhle dívku pustil a znovu jí objal. „Pomůže nám.“ Zašeptal jí do ucha a Elena byla ještě víc v šoku. „Pomůže? Jak jako pomůže? S čím, proboha?!“ Damon si teprve teď uvědomil, že je vážně vyděšená a nejspíš mu došlo, jak to celé pochopila. „Ale ne, lásko takhle ne!“ Uklidňoval jí honem a jí spadl kámen ze srdce. „Aha, no to je dobře. Už jsem se bála, že ti nestačím!“ „Ale stačíš, popravdě někdy jsi na mě až moc aktivní…“ Uchechtl se, ale pak zvážněl. „Víš, ta praktika vychází z toho, že… No, že upíří pár saje krev najednou z jednoho člověka, jaksi… během toho… ostatního.“ Najednou se vážně trochu styděl. Paráda! On a stydí se! To je novinka…

Ale Elena jen vážně přikývla a soustředěně si dívku prohlédla. Ta ale seděla naprosto netečně a ona pochopila, že je v hlubokém ovlivnění a nejspíš nic ze svého okolí nevnímá. „No, když myslíš…“ Odvětila pak trochu nejistě a Damon byl z její odpovědi viditelně šťastný. „Neboj, půjdeme na to opatrně… Natáhl se k lampě na stolku u pohovky a pokoj se ponořil do tmy rušené pouze mihotavým světlem plamenů. Pak se opatrně přesunul za Elenu a něžně jí zezadu objal. Dívka zatím netečně seděla vedle nich a zírala do krbu. Elena ale přesto trochu ztuhla, když  jí Damon začal něžně hladit a po chvíli sjel dlaněmi k pásku na jejím županu. Byla pod ním úplně nahá a náhle se jí nechtělo svlékat, před tou holkou. „Počkej…“ zašeptala napjatě, ale Damon jí přitiskl rty na krk a nesmlouvavě jí líbal. „Nevšímej si jí, ona nic z tohohle nevnímá, zítra si nebude nic pamatovat.“ Zavrněl jí pak do ouška a Elena mu odevzdaně uvěřila. Konec konců jí mohlo být fuk, jestli té holčině způsobí nějaké sexuální trauma…

Nechala tedy Damona, aby jí mučivě pomalu svlékl župan a zahodil ho pryč. Nyní ležela v jeho náručí zcela nahá, ale on jí dál něžně hladil a děla vše proto, aby se uvolnila, což se mu nakonec docela povedlo… Elena totiž byla tak zaměstnaná jeho doteky (některými i velice odvážnými) že téměř při každém z nich slastně zasténala a brzy hodila starosti s dívčinou přítomností definitivně za hlavu. Damon evidentně moc dobře věděl jak na ni… Během několika málo minut jí bez problémů přivedl k vrcholu a ona tiše vykřikla a opřela se o jeho hruď, tak silně, že kdyby byl člověk, muselo by ho to bolet, ale on naštěstí nebyl…. Místo toho, aby před ní uhnul, spokojeně se pro sebe usmál a lehce jí nadzvedl, čímž jí dal najevo, aby se k němu otočila. Ještě rozechvělá z toho, co právě prožila, to udělala a uvědomila si, že i on se někde během jejího hlazení stihl svléknout (ikdyž netušila jak, osobně měla pocit, že měl celou dobu ruce plně zaměstnané…). Než se ale mohla začít soustředit, nesmlouvavě si jí přitáhl obkročmo na klín a bez další přípravy do ní vstoupil… Elena tlumeně zasténala, ale rozhodně ne proto, že by to bolelo, spíš naopak. Její tělo netoužilo po ničem jiném, než po skutečném milování s ním a on jí ho hodlal ještě okořenit… Jenže brzy dospěl k závěru, že musí hned, protože později by byl natolik ztracen ve vlastní extázi, že by na tu holku po jejich boku vůbec nemuselo dojít. Pevně Elenu přitáhl k sobě, což způsobilo další její euforický vzdech a po paměti sáhl vedle sebe, aby nahmatal zápěstí té nebohé pokojské. Snad jí vážně ovlivnil dost silně, aby si nic z tohohle nepamatovala…

Jenže o tom teď nechtěl přemýšlet, takže zvedl její zápěstí ke rtům a zručně jí prokousl kůži. Elena v jeho náručí si zatím stále ničeho nevšimla, ale když její citlivé upíří smysly zachytili krev, tvář se jí téměř proti její vůli změnila a ona otevřela oči. Damon jí však téměř okamžitě vášnivě políbil a ona poprvé v životě zažila francouzský polibek s prodlouženými špičáky. Bylo to… Nečekaně příjemné! Mnohem opravdovější a vášnivější a přesto, že pár kapek dívčiny krve, dostalo z Damonových úst do jejích, což jí v té záplavě pocitů málem dovádělo k šílenství, užila si ho až do konce! Jenže pak už nechtěla čekat, a když jí Damon jediným pohybem umožnil dostat ze z boku k hrdlu té dívky, nelenila a její špičáky hladce projely jejím hrdlem. Současně s tím Damon znovu přitiskl své rty k rance na dívčině zápěstí a konečně mohlo dojít k tomu, o co usilovali. Současně sáli krev jedné omámené oběti, zatímco jejich těla byla stále vzájemně spojená a to bylo něco nepopsatelného! Damon okamžitě pochopil, že všechny ty řeči o tom, jak je to úžasné a sbližující ani v nejmenším nelhaly a Elena zažila takovou extázi, jakou ještě nikdy nepoznala…

Explodovala jí v každičké buňce jejího těla a ona i Damon dospěli ke společnému vrcholu v závratně krátké době a navíc byl ten prožitek tak silný, že oba nebyli chvíli schopni pohybu. Elena nechala krk té pokojské být ve stejnou chvíli, v jakou Damon pustil její zápěstí a oboum dvou bylo fuk, že dívka vedle nich klesla v bezvědomí do polštářů. Nejdůležitější pro ně byla jejich vzájemná blízkost a Damon Elenu pevně objal a stáhl do lehu. Tiskl jí k sobě, dokud se jejich srdce a dech nezklidnily a až pak byl schopen slova… Jenže Elena ho předběhla.

„To bylo… Úžasné!“ vypravila ze sebe trochu udýchaně a on jen přikývl. „Tohle bysme měli dělat častěji…“ Dodala pak a znovu ho vášnivě políbila. A on? Neměl nejmenší důvod protestovat, protože mohl zodpovědně říct, že tohle bylo to nejúžasnější, co kdy v životě na poli sexuálních zkušeností zažil! A navíc byl neskutečně rád, že tohle zažil s Elenou! Měl už během své existence pár upířích partnerek a sex s nimi byl vždycky dokonalý, ale tohle… Tohle měl vážně prožít jen s tou, kterou skutečně miloval. A prožil! Mohl si snad přát víc?

„Eleno?“ „Hm?“ „Vstávej, lásko už je ráno. Máme tu snídani.“ Šeptal Damon Eleně roztouženě do ucha, ale ona si ještě pár minut hrála na hluchou. Nechtělo se jí vylézat z pohodlné postele (do které mimochodem nevěděla, ani jak se dostala, protože včera brzy po vyhození té ovlivněné pokojské usnula v Damonově náručí vedle u krbu), ale on se nedal odbýt. „Lyžování čeká…“ Pokračoval vemlouvavě, ale ona si raději přetáhla přes hlavu hedvábnou přikrývku a nechtěla se jí pustit. „Ale no tak, nezlob!“ Pokoušel se jí Damon z postele všemožně vystrnadit a nakonec byl úspěšný. „Ty jsi příšernej, víš to?“ Objala ho odevzdaně kolem krku, když jí přikrývku drze sebral a on pozvedl obočí. „Ale, ale, včera večer jsi vedle říkala něco jiného.“ Připomněl jí nenápadně jejich společné dobrodružství a ona se provokativně protáhla. „Tam jsi po mě nechtěl, abych svou nešikovností bavila polovinu sjezdovky!“ „Ty nejsi nešikovná, lásko, jen… No, prostě se to musíš naučit. Takže šup z postele, a hurá na sjezdovku.“ „Snad nejdřív alespoň tu snídani!“ Zaprosila, přesto, že jí snídaně vůbec nezajímala (tedy ta lidská, upíří by si klidně dala), ale cokoliv co mohlo oddálit okamžik, kdy se bude zase válet někde v závěji, jí bylo příjemné! Opravdu cokoliv!

Nicméně, ikdyž se vážně snažila jíst co nejpomaleji a pak pít krev, kterou jí Damon podal z hladícího boxu tak zvolna, že se jí málem srazila, obě snídaně musely jednou skončit a ona se musela povinně převléknout do lyžařského oděvu a vyrazit s Damonem do recepce. Tam jim ten milý mladík, jehož krev jí včera tak chutnala, spokojeně předal fungl nové lyže a oni mohli pokračovat směrem k lanovce. Eleně se tam zoufale nechtělo, ale neměla na výběr! Nechtěla Damonovi kazit nadšení, takže ho neochotně následovala a snažila se co nejupřímněji hrát podobně nadšenou. On jí to sice nejspíš stejně moc nevěřil, protože jí celou cestu povzbuzoval, jak jí to dnes rozhodně půjde a nakonec se mu jí i podařilo maličko povzbudit. Ale veškeré nadšení z ní na vrcholu tréninkové sjezdovky opět vyprchalo a ona jen neochotně zaujala včera nacvičenou pózu. Jenže Damon jí překvapil. Celý včerejšek během vlastního lyžování totiž přemýšlel, jak nejlepší učební metodu pro ni zvolit a nakonec dospěl k závěru, že nejúspěšnější a taky nejpříjemnější asi bude ta, která se běžně používá při výuce malých dětí.

Eleně samozřejmě neměl v plánu říkat, že takhle se na lyžích učí dětičky (jednak proto, že by jí mohl bolestně připomenout to, co řešili v Prátru a za druhé proto, že kdyby zjistila, že s ní hodlá zacházet jako s děckem možná by s tou hůlkou v žaludku skutečně skončil), ale měl v plánu to zkusit. Sice to bude asi nápadné, protože není moc v lidských silách něco takového praktikovat, ale on sázel na nezájem okolí. Akorát to musel udělat rychle… Proto Elenu nyní obešel, opatrně jí zezadu objal, vklínil její lyže mezi své a povzbudivě se na ní usmál. „Co to.. Děláš?“ vypadlo z ní, ale on jen pokrčil rameny. „Změna taktiky. Teď se hezky soustřeď na to, co dělám a nepanikař.“ „Proč bych měla…“ začala, ale nedořekla, protože on se nečekaně odstrčil a i s ní se zcela profesionálně svezl ze svahu dolů. Po včerejším tréningu si byl na lyžích víc než jistý a přesto že Elena trochu vypískla, zvládli to vcelku (a nikdo je nejspíš nesledoval). „Gratuluju, madam. Právě jste poprvé úspěšně zdolala svah.“ Usmál se na ní pak a Elena musela chtě nechtě uznat, že to bylo docela příjemné. Ten vítr, ta rychlost… Bavilo jí to! „Zkusíme to znovu?“ nevrhla nadšeně a on stejně nadšeně přikývl. „Ano, ale tentokrát…“ Zatvářil se na oko vážně. „Už sama!“ „Ne!“ zalekla se, ale on se jen usmál. „Ale ano! To zvládneš, šlo ti to skvěle!“ „Já nevím…“ „Tak to zkus a budeš to vědět!“ Poučil jí a ona nakonec nejistě souhlasila. Vždyť jí to vážně šlo a nic na tom není, tedy skoro… To zvládne! No, nakonec to zvládla, ale těch pádů bylo za dopoledne nepočítaně…

„Nedáme si chvíli pauzu?“ Zajímala se, když už lyžovali (tedy on lyžoval, ona střídavě lyžovala, padala, válela se ve sněhu a nadávala) skoro tři hodiny, ale on zavrtěl hlavou. „Ještě chvíli, ano? Pak zajdeme někam na oběd a odpoledne to zkusíme na něčem větším.“ Informoval jí a ona by jistě zbledla, kdyby mohla. „Prosím ne!“ „Ale ano, jde ti to výborně!“ „Pořád padám!“ „Náhodou, už jsi při třech sjezdech v kuse nespadla!“ Usmál se na ní a ona si povzdechla. „No dobře, ale když mi to tam nepůjde, vrátíme se sem!“ „Jasně, ale půjde, uvidíš.“ Něžně jí políbil na tvář a pak na ní uličnicky mrkl. „Ale teď závod, kdo bude dole první?“ Jenže ona jen zavrtěla hlavou. „Žádný závod, hezky jedu první a ty za mnou! A s odstupem!“ Damon protočil oči vsloup, jako že to pak není žádná zábava, ale Elena na něj jen vyplázla jazyk a připravila se k sjezdu. Nebylo to vážně tak hrozné… Odrazila se a dokonce se jí podařilo vykouzlit i hezký oblouček, jenže pak se to celé zvrtlo…!

Akorát, že ne kvůli ní! Ona za to nemohla! Vina byla na straně jedněch rodičů, kteří tu učili jezdit svou stěží čtyřletou dceru. Její otec jí měl sice před sebou, stejně jako předtím Damon ji, jenže holčička se mu nějakým nedopatřením vysmekla, uhnula z vytyčené trasy a vlétla Eleně přímo do cesty. Ta si jí samozřejmě díky svým zostřeným upířím smyslům všimla včas a mohla zasáhnout (kdyby byla jen člověk, nejspíš by to nebohé dítě smetla), jenže ne tak, jak by si představovala. Pokusila se vřískající dívence vyhnout, ale lyže se jí podsmekly a ona už se viděla v další závěji, ale bohužel, tentokrát to mělo být horší… Pod sněhem byla patrně nějaká nerovnost, protože místo toho, aby jen spadla, doslova vyletěla z dráhy, v plné rychlosti (jež byla díky novým lyžím i na poměrně mírném svahu překvapivě velká) prorazila síťovou bariéru, které oddělovala sjezdovku od přilehlého lesíku a s výkřikem skončila mezi stromy. Rána to byla velká a ona si uvědomovala každý kotrmelec, který jí po cestě potkal, ale nejhorší byl dopad! Ve stále nezanedbatelné rychlosti vlétla přímo do jakéhosi roští a jen se modlila, aby si něco nezlámala. Ztlumit to totiž jakoukoliv upíří schopností nebylo možné…

No, nezlámala si nic, ale to k čemu došlo, bylo ještě mnohem horší! Z ničeho nic totiž pocítila příšernou bodavou bolest v levém boku a neubránila se dalšímu výkřiku! Bolelo to vážně příšerně… Mnohem hůř, než cokoliv, co za svou upíří existenci zažila a ona i potom, co se její tělo zastavilo, chvíli omámeně ležela a snažila se tu bolest překonat… Ale moc se jí to nedařilo! „Kruci!“ Ujelo jí, když se marně pokoušela nedechnout a pohled jí sjel k místu, které měla jako v ohni… A z hrdla jí uniklo další zoufalé zasténání! Naivně si myslela, že si jen pochroumala žebra, nebo tak něco, ale to co spatřila, jí totálně ochromilo! „Eleno!“ Ozval se Damonův zoufalý hlas, ale ona mu nemohla odpovědět. Slyšela ho, jak se k ní prodírá houštím a slyšela i vzdálený hlas otce, který huboval své dceři a přitom měl v hlase neskutečnou úlevu, ale i napětí, jenže ona byla tak v šoku a cítila tak příšernou bolest, že jí to bylo všechno jedno! „Eleno!“ zaznělo těsně vedle ní a Damon vmžiku klečel na uváleném sněhu po jejím boku. „Lásko, jsi v pořádku? Ten pád vypadal příšerně!“ Šeptal zděšeně, ale ona jen zavrtěla hlavou a z očí jí vytryskla slzy. „Ne, nejsem v pořádku!“ zasténala pak a Damon konečně pohlédl tam, kam tak vyděšeně zírala a zamrazilo ho! Sníh pod jejím tělem se totiž pomalu, ale jistě barvil doruda a Eleně přímo z břicha trčela rozštípnutá větev! „Pane bože!“ Zasténal Damon a natáhl k ní ruce, ale ona jen tiše vzlykla. „Jo, přesně!“

Kategorie, ve kterých bylo TVD nominováno:

TV seriál: fantasy/sci-fi

Fringe

Once Upon a Time

Supernatural

True Blood

The Vampire Diaries (vítěz 2011)

Herec: fantasy/sci-fi

Jensen Ackles, Supernatural

Joshua Jackson, Fringe

Jared Padalecki, Supernatural

Ian Somerhalder, The Vampire Diaries (vítěz 2011)

Paul Wesley, The Vampire Diaries

Herečka: fantasy/sci-fi

Nina Dobrev, The Vampire Diaries (vítězka 2011)

Ginnifer Goodwin, Once Upon a Time

Katerina Graham, The Vampire Diaries

Anna Paquin, True Blood

Anna Torv, Fringe

Kategorie, ve které byl nominován Ian Somerhalder sám za sebe:

Male Hottie

Ian Somerhalder

Justin Bieber

Liam Hemsworth

Robert Pattinson

Ryan Gosling

Michael Trevino na tiskové koferenci CW Upfronts v rozhovoru pro Hollywood Life prozrazuje, jak se těší na to, že si zahraje  Klause, na to, jak se bude vyvíjet a mluví také o scénách vlkodlačích proměn.

Candice Accola mluví o Elenině přeměně,  Carolinině zjištění, Klausově budoucnosti a finální epizodě 3. série.

Gratuluji, probojovali jste se až na konec

Note: There is a poll embedded within this post, please visit the site to participate in this post's poll.

]]> http://vampire-diaries.tym.cz/2012/05/18/cw-upfronts-2012/feed/ 4 http://vampire-diaries.tym.cz/2012/05/18/cult-promo/ http://vampire-diaries.tym.cz/2012/05/18/cult-promo/#comments Fri, 18 May 2012 10:22:17 +0000 Veronique http://vampire-diaries.tym.cz/?p=5890 Objevil se trailer k novému seriálu CW Cult, ve kterém, jak již víte, hraje jednu z hlavních rolí Matt Davis. CW také nedávno zveřejnilo týdenní program pro novou seriálovou sezónu 2012/2013, která pravděpodobně začne v říjnu. Tabulku s programem najdete v celém článku. U TVD den a čas vysílání zůstává stejný. Seriál Cult v programu nenajdete, protože začíná až v polovině sezóny, což bývá v listopadu nebo v prosinci.

Note: There is a poll embedded within this post, please visit the site to participate in this post's poll.

Proč prostě nemůžou jezdit jinou cestou, která nevede přes Wickery Bridge?

Možná je to jediná cesta do města a z města, ale domnívám se, že od teď už se budou trošku obávat tam jezdit.

Prosím, řekněte mi, že Tyler ve skutečnosti není mrtvý.

Ne, není mrtvý. Přesněji řečeno, když se podíváte na to kouzlo, které jsme použili s Klausem a Tylerem, je to stejné jako to s Esther a Rebekah. Takže pokud a když Klaus opustí Tylerovo tělo, Tyler tam stále bude.

Jaký dopad bude mít na Stefana jeho rozhodnutí následovat Elenino přání zachránit Matta místo ní?

V první epizodě bude hodně lidí pociťovat velkou vinu a trápení a Elena se s tím vším bude muset vypořádat a v průběhu toho si uvědomí, že stojí před velkým rozhodnutím. Je zřejmé, že Stefan věděl, že se okamžitě vrátí pro Elenu, jenže jí došel čas. A to je to rozhodnutí, které Stefana bude pronásledovat a Damona rozzuří, ale pravděpodobně také dovede Elenu k vysvětlení, proč si vybrala Stefana právě kvůli tomuto rozhodnutí.

Jak Damon zareaguje na Stefanovo osudné rozhodnutí?

Tohle by se mohlo hodně vážně vsunout mezi bratry. Jistě není záměrem je od sebe lehce a energicky odtrnout, je v tom víc než jen že na to budou mít rozdílný názor. Znovu to oživí hodně záležitostí týkajících se Damona, jeho příchodu do Mystic Falls a toho, co očekával od svého upířího života. Prostě ti dva spolu nebudou souhlasit. Bude to pro oba frustrující a přesto, že v tom jsou spolu, budou k tomu přistupovat odlišně.

Obměkčí flashbacková scéna Eleny a Damona definitivnost Eleniny volby Stefana?

Tato scéna měla osvětlit fakt, že nemáme všechny informace a ani Elena neví všechno. Učinila své rozhodnutí a věří, že to rozhodnutí je bezvýhradně založené na tom kým je ve svém životě a na tom, co ví, jenže teď se probudí a bude úplně někým jiným a dozví se tuto úplně novou informaci. Jestli si myslím, že jí to okamžitě donutí říct „Oh, vybrala jsem si špatně.“? Ne, ale bude to dalším důvodem, díky kterému bude zmatená ve svých citech.

Uvidíme brzy Eleninu přeměnu?

Přeměna toho všeho se odehraje v první epizodě. Bude to trvat 24 hodin a bude to obzvlášť dramatické a traumatické. Když se podíváme za to, vše co mohu říct je, že pokud se Elena stane upírkou, když se zamyslíte nad tím, kým je a co jsme se o ní už dozvěděli, to, že je prudce starostlivá, že strávila v minulé sérii hodně času zlepšováním její fyzické kondice, že její soucit je jejím největším darem a zároveň její největší slabostí, tak to všechno ve smrtí zesílí.

Kdy se ostatní dozví o kouzlu, které provedla Bonnie?

První, co se stane v případě Bonnie, bude to, že se dozvíme, jak dlouho si bude muset nechat toto tajemství pro sebe. jakou dohodu uzavřela s Klausem a pak také to, jestli bude schopná to hned oznámit svým přátelům, a to obzvláště Caroline. Jako čarodějka, která je vyhledávána k nalezení řešení, se bude snažit najít způsob jak Elenu uchránit před tím, aby se stala upírem, a to bude hodně vysoko na jejím seznamu priorit, ale bude na to mít opravdu hodně omezený čas. V první epizodě uvidíme Bonnie, jak sestoupí přímo k propasti nejtemnější podoby její magie a buď tam bude muset skočit, nebo zůstat stát na skalní římse.

A jak Caroline zareaguje na všechny tyto informace?

Caroline se zrovna nechala napálit a ještě k tomu zažila nejstrašnější a nejotřesnější okamžik celého svého života, takže když si uvědomí, že to nebylo reálné a že všechna ta bolestná sbohem nedávala Tylerovi, ale Klausovi, bude to pro ni hodně šokující.

Finální epizoda byla tak akčně nabitá. Bylo tam něco, co jste museli vystřihnout kvůli času?

Moc se mi líbila scéna, kde Alarick stane tváří v tvář Meredith, když vychází ze dveří, ohlédne se a řekne: „ Škoda, ty a já, to byla tak nějak láska na první pohled, že?“ Líbilo se mi to, ale nakonec se celý příběh obešel bez toho.

Výkonná producentka Julie Plec k tomu uvedla tohle: „Ztráta dvojnice pro Klause bude velice špatná a bude ho to ovlivňovat po celou další sérii. Z ničeho nic je velice zranitelný a to z mnoha důvodů. Je tu kůl, který ho dokáže zabít, dále čarodějnice, která ho může vysušit a ještě k tomu nemá už žádnou možnost vybudovat si armádu hybridů, kterou potřebuje – při nejmenším z psychických důvodů – aby se mohl cítit bezpečně. Ještě k tomu se na něj bude zlobit Caroline, jakmile jí dojde, že ji ošálil. Jinými slovy, Klaus nebude příliš šťastný.“

36.

„Tak co, jak se ti líbí ubytování?“ Zajímal se Damon, když převzal od poslíčka kufry a vrátil se za Elenou do obývacího pokoje jejich apartmá v čtyřhvězdičkovém hotelu Firefly Superior na jižním okraji Zarmattu. „Co myslíš? Jak se mi asi může líbit obří apartmá s krbem, nádhernou koupelnou a přepychovým vybavením?“ Zavrněla a nadšeně ho objala kolem krku. Vážně to tu bylo víc, než dokonalé!

Poctivý dřevěný strop, podlaha i obložení dávala jejich pokoji svérázné vzezření horské chaty a luxusní nábytek s ním velmi zajímavě kontrastoval. No a krb byl naprosto úchvatný! Přesto že vněm oheň zatím nehořel, pouhá představa toho, jak se u něj večer společně schoulí, v ní vyvolávala nádherný pocit bezpečí a domácí pohody.  „Takže líbí?“ Zvedl jí Damon nečekaně do náručí a ona přikývla. „Celý hotel je nádherný a prý tu mají i krytý bazén a lázně. Nechceš se vykašlat na lyžování a prohlédnout si je?“ Navrhla zdánlivě vážně, ale přitom chtěla Damona jen pozlobit, Opravdu se na svah docela těšila. On však jen zvedl oči vsloup a pak i s ní v náručí zamířil k proskleným dveřím na terasu. „Bazénů a lázní jsme si užili dost.“ Usmála se pak, když jí velice opatrně posadil na široké dřevěné zábradlí a pevně jí objal. „Ale podívej se, jak krásně je tady! O to nesmíme přijít.“ Mávl rukou a ona musela uznat, že celá ta zasněžená nádhera kolem s Matterhornem v pozadí za to skutečně stojí.

„No, jak myslíš, ale mám takovou drobnou poznámku.“ Odvětila pak s pohledem upřeným na vzdálené sjezdovky. „Ano?“ „Nechybí nám něco? Například lyže, vhodné oblečení a tak?“ Zajímala se, ale on jen mávl rukou. „Dej mi tak půl až třičtvrtě hodinky a všechno nám obstarám.“ „Sám?“ Pozvedla obočí a on jen hrdě přikývl. „Ovšem, myslíš, že to nezvládnu? A navíc… Nic ve zlém, lásko, ale ty se v lyžích asi moc nevyznáš.“ Neodpustil si rýpnutí a ona na něj nazlobeně vyplázla jazyk. „No a? Na to tě přeci mám, ne?“ neodpustila si vlastní popíchnutí a on se zatvářil na oko zničeně. „Hm, tak to díky. Jestli mě máš jen na to…“ „Ale ne, miláčku.“ Pocuchala mu rozverně vlasy a pak se natáhla k jeho uchu. „V ložnici taky nejsi k zahození.“ Zašeptala a on jí se smíchem objal. „No, tak to mám dobré.“  Přikývl s hranou úlevou a pak jí něžně políbil na tvář. Ale než ho mohla pevněji obejmout a dostat se někam dál, pustil jí a vyrazil pryč. „Za pár minut jsem zpátky.“ Křikl ještě a zamířil na chodbu. Měl to dobře promyšlené, takže velice dobře věděl, kde a co má shánět. Možná mu to nebude ani tu půlhodinu trvat!

Elena tím pádem ale v pokoji osaměla, a když se po chvíli nabažila nádherného výhledu a prošla si několikrát celé apartmá, které vážně stálo za to, začala se celkem nudit. Nemohla se ani převléknout, protože neměla do čeho. Měla kufr plný šatů na jarní a letní dovolenou a to jí teď bylo celkem na nic. S povzdechem se posadila na pohovku před krbem a mrkla na hodinky. Ach jo, Damon odešel teprve před pár minutami! Co tu bude dělat? Sice tu byla televize, barová skřínka i hudební věž, ale než se dostala ke zkoumání něčeho z toho, ozvalo se nesmělé zaklepání na dveře. „Ano?“ Odvětila zvědavě a do apartmá nahlédl mladík v uniformě hotelu. „Dobrý den, madam. Pokud dovolíte, zapálím vám krb.“ Navrhl trochu nesměle a ona ho kývnutím pozvala dál. Sice mluvil anglicky dost nesrozumitelně, ale líbil se jí a přišel jako na zavolanou. Oheň jí v krbu vážně chyběl a navíc… Navíc už měla zase celkem žízeň, a jelikož to nebylo ani tři hodiny, co měla konzervovanou krev na pokoji ve Vídni, nepočítala s tím, že jí Damon, až se vrátí, navrhne svačinku. A i kdyby ano, musela před ním přeci zachovat dojem, že se snaží krotit, aby neměl podezření, že mu předtím lhala. Ikdyž by se tedy asi krotit měla, protože dnes už měla na kontě kromě tří transfuzních sáčků i ten mladý pár z Vídeňského hotelu, jenže… Jenže se jí nechtělo mít žízeň a ten mladík byl navíc velice přitažlivý, což znamenalo, že jí jeho krev bude jistě chutnat. Poslíček zatím zapálil v krbu oheň a chystal se k odchodu, jenže se k němu nedostal… Tedy dostal, ale až po pár minutách, ovlivněný a se slušivým kapesníkem kolem krku…

Eleně tahle příjemná příhoda báječně zkrátila čekání, a když se Damon po pár desítkách minut objevil (i s poslíčkem, který mu se všemi těmi věcmi pomohl), ani jí nepřišlo, že byl dlouho pryč. Opět mu neřekla ani slovo o tom, že si zalovila v jeho nepřítomnosti a on neměl pochopitelně nejmenší tušení, že jeho milovaná není živa jen z lovu po jeho boku a konzervované krve. Bezstarostně jí podal vhodné oblečení (černomodrou bundu a kalhoty) a další potřebné věci a ona ho za to odměnila něžným úsměvem. Sice měla trochu problém se do toho všeho obléknout, protože na sobě nikdy nic podobného neměla, ale s jeho pomocí to nakonec zvládla. „Sluší ti to.“ Pochválil jí, přesto, že ona se v tom moc sexy necítila, ale musela uznat, že jemu to jeho (samozřejmě celé černá) fakt sekne. „Tobě taky.“ Usmála se na něj a následovala ho pryč z jejich přepychového apartmá. Snad se sem vrátí v celku! Napadlo jí, ale pak se v duchu okřikla. Samozřejmě, že ano. Je upír! Nemůže se jí nic stát a i kdyby mohlo, Damon by to nikdy nedovolil! Bude to bezva a určitě jí to půjde…

Uklidňovala se, ale když dorazili do recepce a Damon si tam vyzvedl ještě další potřebné vybavení, optimismus jí trochu přešel. Lyže v jeho rukou vypadaly neznámě a nebezpečně a ona pomalu ztrácela odvahu. „Určitě mi to nepůjde.“ Povzdechla si, ale on jen zavrtěl hlavou. „Určitě ti to půjde, Eleno!“ „Hm, ale nechceš mě vzít někam tam, že ne?“ Mávla rukou směrem, kterým z jejich terasy zahlédla nestravitelně obří sjezdovky, ale on jí jen něžně objal volnou rukou kolem ramen (sice bylo maličko podezřelé, že zvládne všechno zbylé vybavení pobrat jen jednou, ale jemu to bylo zjevně fuk). „Neboj, vezmu tě někam, kde se to snadno naučíš.“ „Hm, takže budeme lyžovat mezi dětmi, co?“ „Ale ne. No… Spíš bych řekl, že na sjezdovce pro začátečníky, co ty na to.“ Elena mohla jen přikývnout, ale to už jí vedl kamsi za jejich hotel a ona si zoufale povzdechla. Ne, už se moc netěšila!

A když pak konečně dorazili k lanovce, optimismus jí opustil docela.  „Tohle moc začátečnicky nevypadá.“ Namítla téměř plačtivě, jenže on se jen usmál. „Neboj, není to tak vysoko, kdyby bylo, tak mě tam nikdo nedostane.“ „Není, jo?!“ Ukázala na lanovku, která sice skutečně nevedla na extrémně prudký svah a Damon si skutečně vybral takovou, která nebyla od země nikdy výš, než pár metrů, ale Eleně to připadalo jako Mont Everest! „Neboj!“ Pomohl jí nastoupit a ona mohla jen s vzrůstajícím neklidem sledovat, jak se odlepují od země. Radši zavřela oči a neotevřela je, odkud s Damonovou asistencí z lanovky nevystoupila. Trochu se bořily do sněhu, ale bylo to hrozně zvláštní a vlastně i hezké. A taky byl odtud nádherný výhled, takže se na chvíli uklidnila. Jenže Damon nelenil a dovedl jí na začátek poměrně mírného a krátkého bočního svahu, uzpůsobeného jako sjezdovka pro začátečníky… Ikdyž Švýcarská představa o začátečnících se Eleně moc nezdála, jí i tohle připadalo trochu moc profi!

„Co je?“ Zajímal se Damon, když viděl její zaražený výraz a ona jen mávla rukou. „Nic, jen jsem fakt vděčná za nesmrtelnost. No nic… Dej sem ty lyže.“ „Fajn.“ Usmála se a složil před ní do sněhu zbrusu nové Carvingové lyže. „Doufám, že jsem vybral správně.“ Řekl si pak spíš pro sebe, ale Elena se okamžitě ozvala. „No, mě se líbí.“ „Vážně?“ „Jasně, mají roztomilý vzorek.“ Poukázala na jejich designové řešení a Damon se neubránil smíchu. „Aha. No, to mě těší, ale tak jsem to nemyslel.“ „A jak tedy?“ „Spíš ohledně typu, jízdních vlastností, třídy, velikosti a dalších parametrů.“ „Hm, tak to mě moc nebere.“ Mávla rukou, ale on jen protočil oči. „Ale na tom záleží, zda ti to na nich půjde nebo ne, víš.“ „Mě to na nich stejně nepůjde.“ Popíchla ho a on si odevzdaně povzdechl. „Ty jsi neskutečná pesimistka, víš to? Samozřejmě, že ti to půjde, jen jestli jsem to koupil správně. Vzal jsem ti dámskou verzi, ale výšku a váhu jsem musel tipnout.“ „To ses klidně mohl zeptat. Měřím 165 centimetrů, jestli ti to nějak pomůže, ikdyž teda nechápu co to má co dělat s lyžemi a když jsem se vážila naposledy, měla jsem 52, ale k tomu si rozhodně něco připočti.“ „Hm, tak to jsem dobrej, celkem jsem to trefil.“ „Dík, že mi to říkáš. Alespoň teď bude jasné, že se válím v závějích jen díky své nešikovnosti.“ „Tak dost negativismu a šup.“ Donutil jí vklouznout do vázání a pak kopnutím zacvakl i ty svoje. „Hotovo!“ Usmál se na ní ale ona se raději ani nehla.

„Hm a co teď?“ Pípla pak, a nejistě se rozhlížela po ostatních lidech na sjezdovce, kteří se buď s partnerem, nebo s instruktory učili jak na to. Vypadali dost komicky a polovina z nich byla značně uválená od sněhu. Ano, nebude to trvat dlouho a bude vypadat podobně, možná hůř! „Chceš to vzít podle mě, nebo podle příručky?“ Mávl jí před očima odbornou knížečkou, kterou k lyžím dostal, a Elena odevzdaně mávla rukou. „Nechám to na tobě.“ „Hm, tak příručka říká toto…“ nalistoval příslušnou stránku a odkašlal si: „Při carvingovém oblouku jsou nohy od sebe alespoň na šíři ramen. Fáze zahájení oblouku je typická nakročením a zatížením vnitřní lyže s postupným vkloněním do oblouku a ve směru oblouku, aby zůstala v záběru špička lyže. Fáze vedení oblouku je již jízdou po hranách obou lyží, s tělem vkloněným do oblouku, pohledem ve směru oblouku a zachováním širšího postoje. Fáze výjezdu z oblouku je bez smyku, těžiště se krátce vrací nad lyže a plynule navazuje fáze zahájení dalšího oblouku…“

Odrecitoval jí hrdě, ale Elena na něj jen nechápavě zírala. „Co ty na to?“ zajímal se pak a ona se zamyšleným výrazem přikývla. „Hm, a výtisk v angličtině jsi nesehnal?“ „To bylo anglicky, lásko.“ „Aha, no… A co třeba transkripci pro lyžařské antitalenty?“ Damon se smíchem odhodil příručku a pokýval hlavou. „Tak to asi vezmeme podle mě, ne?“ Elena s napjatým výrazem přikývla a on na ní povzbudivě mrkl. „Takže…“ Zaváhal a chvíli přemýšlel jak začít, ale pak se k ní natáhl a lehce jí stlačil níž. „Tak, teď nohy trochu od sebe, asi na šíři ramen, maličko předklonit…“ Udílel jí další a další rady a ona si připadala víc a víc jako idiot! Konečně byl s jejím (značně nepřirozeným) postojem spokojený a povzbudivě se na ní usmál. „Tak a teď se zkus odrazit.“ Elena ale váhala. „Hele, to mi nepřijde jako dobrý nápad.“ „Proč ne?“ „Protože sebou hned seknu! Jsi si jistý, že mám stát takhle? Támhleti….“ Mávla rukou k dalším lyžařům. „Stojí jinak a rozhodně u toho nevypadají tak pitomě jako já!“

„Ale no tak, nevypadáš pitomě a těch ostatních si nevšímej. Zkus to.“ „Radši ne.“ „Ale jinak to nejde“ Pokoušel se jí přemluvit, ale ona stála jako přibitá. „Víš, co? Mně se tu takhle docela líbí.“ „Jako že budeš místo lyžování jen stát na svahu?“ Rozesmál se a ona pokrčila rameny. „Proč ne?“ „Proto. Neboj, nic to není…“ natáhl k ní ruce, ale Elena ho zarazila. „Co to děláš?“ „Jen do tebe strčím.“ „Na to okamžitě zapomeň!“ „Jen trošku.“ „Dej ty ruce pryč!“ V hlase jí zazněla nefalšovaná panika, ale Damon se pořád jen smál. „Neboj…“ „Jestli se o to pokusíš, vrazím ti tuhle dřevěnou hůlku do žaludku!“ Bránila se zoufale a on pozvedl obočí. „To není dřevo miláčku, ale hliník a navíc… To bys mi přeci neudělala?“ „To si piš, že udělala!“ Vyplázla na něj jazyk, ale on se k ní znovu naklonil. „Ne!“ Vyjekla a ve snaze mu uhnou, udělal krok stranou… No, tedy pokusila se ho udělat. Nicméně v panice zapomněla, že má na nohou ty lyže, které se jí samozřejmě vzpříčily, a ona se se zaječením poroučela k zemi. Sice to vůbec nebolelo, ale i tak se jí to ani omylem nelíbilo! A zvlášť ne to, že Damone se evidentně mrzák, slušně bavil! Málem mu tekly slzy smíchy. „Ha, ha…! To je ohromná legrace mě strčit na zem.“ „Ale já tě nestrčil miláčku, spadla jsi sama.“ Bránil se a natáhl k ní ruku, ale ona ho přes ni plácla a dál se tvářila ukřivděně. „Tak promiň, no.“ Omluvil se upřímně a ona ho vzala na milost a nepatrně se na něj usmála. Ale pak jí napadla geniální myšlenka. „Dobře omluva přijata, ale zpátky do toho stupidního postoje mě nedostaneš, dokud mi nepředvedeš, jak se to dělá!“ Rozhodla a on znejistěl. „Jako teď?“ „Ne, asi za týden! Ovšem, že teď!“ „Hmm“ „Ale copak, copak, nevěříš si, že nedopadneš stejně, jako teď já?“ Neodpustila si rýpnutí a Damon se patřičně nafoukl. „Ovšem, že si věřím! Jen…“ Znovu znejistěl a ona pozvedla obočí. „Neříkej mi, že se bojíš, aby zde všichni ti začátečníci z tvého dokonalého umění neomdleli?“ „To by klidně mohli!“ Odvětil a srovnal si postoj.

Faktem ale bylo, že trochu strach měl. Nestál na lyžích… No, takových deset let to bylo rozhodně a přesto, že se sem těšil, nebyl si najednou při pohledu ze svahu jistý, jak moc se mu to povede. A ještě se přitom může ztrapnit… Paráda!  Ale Elena na tom evidentně trvala, takže sebral hůlky a nejistě se na ní usmál. „Fajn, tak sleduj mistra! Ale koukej vstát z toho sněhu.“ „Bojíš, že nastydnu?“ Rozesmála se nad jeho péčí, ale pak se poslušně vyhrabala ze závěje. Teď už Damon nemohl zdržovat, takže zaujal správný postoj, zhluboka se nadechl, vylovil z hlavy všechny novodobé poučky o lyžování (přeci jen v době, kdy se učil on se jezdilo dost jinak) a odrazil se. Vlastně to nebylo tak zlé. Lyže mu skutečně seděly a on se spustil z toho mini svahu velmi elegantně, až musela Elena uznale pokývat hlavou, jenže… Jenže pak nastaly tak trochu komplikace! Přeci jen nebyl docela zvyklý na podobné Carvingové lyže a nějak se mu nepodařilo odhadnout adekvátní oblouček. Došlo mu to sice včas, takže přibrzdil, ale i tak už nemohl dělat nic jiného, než jít do sedu a i tak skončil v závěji napravo od sjezdovky. Sice to nebyl pád jako takový, ale rozhodně se to nedalo maskovat, jako netradiční způsob zastavení.

No a Elena se mohla nahoře na svahu rozsypat smíchy. „Ha, ha!“ zavolal na ni a pokoušel se vyprostit hůlku zaseknutou v závěji. „Mají tu nerovný terén!“ Obhajoval se nabručeně a opatrně se hrabal na nohy, jenže pak se stalo něco, co nečekal. Elena nahoře na svahu nejspíš provedla nějaký nevhodný pohyb, a jelikož stála až úplně na kraji, mělo toto nedozírná následky. Nové lyže jí podklouzly a vzápětí se ukázalo, že upíři mají asi vážně smysl pro rovnováhu, protože místo toho, aby sebou znovu sekla o zem, plynule se rozjela a s výkřikem zamířila přímo na něj! Damon se jí sice v kritickém okamžiku, kdy k němu dorazila, pokusil zachytit, na což měl díky upíří rychlosti dost času, ale nějak neodhadl její váhu a prudkost se kterou do něj narazila a oba skončili zpátky v závěji. „Jsi v pořádku?““ vyhrkl honem, a zkoumal, zde jeho láska není v jeho náručí zraněná, ale ta právě propukla v další záchvat smíchu. Sice jí sníh zalezl i tam, kam by přes kombinézu neměl, takže byla promočená a propletená s Damonem tak, že jim bude chvíli trvat, než se seberou, a nejspíš taky pobavila svým výstupem polovinu svahu, ale to jí netrápilo! Lyžování byla vlastně docela legrace. „To je hysterie, nebo ti vážně nic není?“ Ujišťoval se zatím Damon, ale i jemu už cukaly koutky.

„Ne, nic mi není, neboj.“ Vyplivla z pusy sníh, který se jí tam při pádu nedopatřením dostal a díky její nízké upíří teplotě hned neroztál (stejně jako v uších a nose, mimochodem), a pak si teatrálně povzdechla. „Jen mě tak napadá, jestli bychom neměli investovat do lyžařského instruktora!“ Ale Damon jen prudce zavrtěl hlavou a vyklepával si sníh z tmavých kadeří. „Ani omylem! Já to s tebou zvládnu a já instruktora nepotřebuju! Jen jsem na tom roky nestál no, potřebuju si vzpomenout…“ „Jo a já potřebuju jiný lyže.“ Skočila mu do řeči Elena, ale on protočil oči. „Ale jdi ty! To že ti to jednou nešlo, neznamená, že máš špatný typ, příště to půjde.“ „S jednou lyží?“ neodpustila si rýpnutí a Damon sledoval její pohled, který mířil k její levé lyži. „To snad…“ Vypadlo z něj nevěřícně i naštvaně, ale byla to pravda. Elena měla místo dvou perfektně rovných lyží, které jí nahoře připnul, jednu stále rovnou, ale tu druhou příšerně ohnutou! „Já jí nezničila!“ bránila se honem, ale pak jí došlo, že je to jaksi sporné vyjádření. „Minimálně určitě ne naschvál!“ Poopravila se tedy a nasadila nevinný výraz. „Zlobíš se?“ „Ne, ale to přece… To není možný, říkali, že tyhle lyže se člověku nemůžou poškodit!“ Brblal a ona mu něžně zaklepala na rameno. „Ale já nejsem člověk, víš.“ Nahodila upřímné oči a on se musel rozesmát. „Jo, to máš pravdu!“